Co je to vlastní cesta?

Je to cesta k naší celistvosti, objevování toho „kdo jsme“ a „kam směrujeme“, našich vnitřních zdrojů, talentů a nekonečného potenciálu, ale zároveň také identifikace, přijetí a integrace našich stínů.

 

Je to cesta, která začíná sebepoznáním, skrze kladení otázek a umění naslouchat vlastní duši nacházíme odpovědi. Pokračuje seberealizaci, kdy se učíme rozhodovat a jednat v souladu s vlastní duší. 

 

Je to cesta sebepřijetí a sebelásky. Teprve, když víme, kdo jsme, poznáme svou skutečnou hodnotu a zvyšujeme naše sebe-vědomí. Teprve, když vyléčíme své vnitřní dítě a s ním související zranění, teprve když zboříme zeď, kterou jsme sami během života vystavěli kolem našeho srdce, nalezneme zdroj lásky uvnitř nás. Až tehdy začneme cítit a zažívat opravdovou (nepodmíněnou) lásku ve vztazích, ale také ji pocítíme k životu, ke všem lidem a k celému světu. Ruku v ruce s láskou přijde důvěra v život a s ní lehkost a plynutí.

 

Je to cesta, pro niž jsme přišli na tento svět. Obsahuje lekce, které jsem si sami vybrali pro náš růst a vývoj. Cesta, jejíž součástí je i jedinečný úkol (poslání), pro který jsme se narodili, a který naplní smyslem nejen nás samotné, ale zároveň obohatí náš svět.

 

Je to cesta léčení našich zranění, i těch zranění, které nás přesahují (rodinná, rodová, světová). Léčením sebe sama tak rozpouštíme omezující vzorce, které jsou nejen naše, ale také ty, které se táhnou napříč generacemi našeho rodu. Doslova tak můžeme zlomit rodová “prokletí”.

 

Je to cesta osobní transformace, ale i transformace lidstva. Je to cesta učení se, odnaučování se a znovu učení se. Je to cesta do vlastního nitra a právě skrze pohled, pochopení a změny vnitřního světa, měníme pohled a utváříme i náš vnější svět. Rozšiřuje se naše vědomí a mění se naše perspektiva vnímání světa.  Začínáme vnímat souvislosti a propojení se všemi a se vším ostatním, jednotu. 

 

Je to cesta plná zázraků. Když se naše vůle spojí s vůlí boží, resp. když jednáme v souladu s tím, kdo opravdu jsme, pak začínají platit slova Paola Coelha: „Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ Vše začíná plynout a my přitahujeme ty správné situace a ty správné lidi. Do života nám přicházejí příležitosti a synchronicity. 

 

Je to cesta náročná. S rostoucím vědomím, se zvyšuje naše vibrace. Z nízkých vibrací, kdy je náš život řízen především studem, vinou, žalem, strachy, přecházíme postupně do vibrací lásky. Než se tomu tak stane, budeme muset sebrat veškerou svou vnitřní sílu a odvahu, abychom se do změn pustili. Bude třeba odložit vše nepotřebné, vše co nám nepřináší radost, ale na čem jsme doposud lpěli, budeme muset opustit pole zvyku, opustit nefunkční a neautentické systémy, které se nemění společně s námi (např práci, vztahy). Díky tomu může být cesta v počátcích velmi náročná. Změny bývají bolavé, ale pokud do nich půjdeme vědomě, s láskou a zavčas, proběhnou beze ztrát a katastrofických scénářů. Postupně se naučíme důvěřovat životu a náš život bude čím dál tím více řízen láskou, nikoli strachy jako doposud, i když jsem si to třeba neuvědomovali.

 

Je to cesta, která nás bude volat. Žijeme v době změn, vědeckých objevů, v době silné evoluce, která jde z obou směrů (zdola i shora). Je to úplně jiná doba než zažívali generace před námi a nelze se s nimi srovnávat, také nelze očekávat, že nás pochopí. Je to doba, kdy dostává hlavní slovo naše autenticita, naše duše. Duše se živí expanzí, potřebuje růst. Ona na tuto cestu bude volat ty z nás, kteří jsou na to připraveni. Duše, které jsou již z části vědomé. Pokud neumíme naslouchat touhám duše, tak volání bude mít podobu vnitřního nesouladu, který se projeví depresí, pocity úzkosti, marností, životní krizí či nemocí. Bude nás nutit k řešení. V případě, že volání slyšíme, ale nečiníme žádné změny, jsou příznaky obdobné, naše utrpení o to větší.

 

Je to cesta, za kterou musíme převzít zodpovědnost. Člověk musí převzít zodpovědnost sám za sebe a za svůj vlastní život, je to úkol dnešní doby. Neuděláte-li to hned, budete-li se zuby nehty držet ve vaší komfortní zóně nebo se vymlouvat na to, že jste konzervativní povahy nebo, že máte ještě zodpovědnost za něco nebo někoho jiného, dříve nebo později  vás duše zavolá o to hlasitěji, což může být ztráta zaměstnání, ztráta partnera nebo taky závažná nemoc. 

Jít svou vlastní cestou může někomu znít egoisticky, ve skutečnosti je to cesta zdravé sebelásky a altruismu. Řídit se vlastním srdcem nemůže být egoistické. Znamená to splnit to, pro co jsme se narodili, vyživit naši duši, duši lidí okolo nás a zároveň duši světa. Projít vlastní lekce a zároveň zprostředkovat lekce ostatním. Pokud jdeme vědomě, děláme vše s láskou a i když změny bolí, vše je tak, jak má být. Jít svou vlastní cestou znamená také nalézt své poslání, které nás naplňuje, ale zároveň i velkým přínosem pro náš lid, pro tento svět. Jít svou vlastní cestou znamená pěstovat láskyplné a autentické vztahy. Autenticita může být bolavá pro nás i pro okolí, ale přestože že na oko vzdálíte, ve skutečnosti jsou si vaše srdce daleko blíže.

Sdílet:

Share on facebook
Facebook