Petra Košťálová v přírodě za stromem

Ahoj, jmenuji se Petra,

jsem aktivátorska lidské duše a provázím ženy na cestě k jejich pravé podstatě.

Může to být osm let zpátky, kdy jsem si uvědomila, že necítím v životě spokojenost a naplnění. Stalo se to v době, kdy jsem již měla vybudovaný rodinný život (zdravou rodinu, malého synka, krásný dům na venkově), slušnou kariéru, dobré přátelské vztahy, dostatek peněz na mé záliby. Začala jsem se ptát sama sebe: “Proč jsem tady?”, “Jaký je smysl mého života?” A že to trvalo, než začaly přicházet odpovědi.

Studium

Nejdříve jsem studovala hodně literatury, chodila po seminářích a zabývala se osobním rozvojem. Pracovala jsem na své sebehodnotě, komunikaci, sebeprezentaci, pozitivním myšlení a mezilidských vztazích. V tu dobu jsem pracovala v korporátech, vystřídala jsem snad všechny možné pozice včetně těch manažerských. Hodně jsem se zde naučila a po celou dobu poctivě rozvíjela své dary. Dávala jsem si cíle a dokázala jsem snad vše, co jsem si nastavila, ale vyčerpávalo mě to. Vše tak nějak fungovalo, dalo by se říci, že se mi daří, ale já byla bez energie a chuti. Pořád jsem necítila naplnění, ba naopak.

white-ceramic-teacup-with-saucer-near-two-books-above-gray-904616 (1)
red-heart-case-focus-photography-863912 (1)

Netušila jsem, že nastavené cíle nejsou se mnou v souladu a že vychází z mých dětských vzorců nikoli z mého srdce, že žiji skrze ostatní, nikoli skrze sebe. Na podobném principu jsem budovala i mezilidské vztahy. Sebehodnotu jsem pochopila špatně, spíše ve významu dokonalosti namísto celistvosti a sebelásky. Pozitivním myšlením jsem popřela a potlačila ještě více hluboko své stíny.

Změna v životě

Hledala jsem dál. Objevila jsem spirituální rozvoj směřující směrem nahoru k duchu, k jednotě. A tak jsem se učila žít přítomným okamžikem, všímavosti, radovat se z maličkostí a trénovala praktiky mindfulness. Pomáhalo mi to zvládnout náročné období, které v mém životě nastalo. Něco zásadního tomu však chybělo, krátkodobě to fungovalo, ale dlouhodobě jsem necítila klid a harmonii, mému životu stále chybělo naplnění. To se promítalo jak do mé práce, tak do mých vztahů. Neklid přešel v bolest, která se prohlubovala. Korporát byl se mnou ve velikém nesouladu, strhával dolů mé vědomí, nešlo mi zde svobodně tvořit, rozvíjet potenciál a naplno projevit své dary. Jen málokdy zde vzplál můj vnitřní oheň a já se dostávala do flow a do nadšení. Pochopila jsem, že pokud nic nezměním, promarním život. Sebrala jsem odvahu a opustila „zlatou klec”. Hledala jsem dál.

background-balance-beach-boulder-289586 (1)
Petra Košťálová v přírodě za stromem

Objevování sama sebe

Ve stejné době jsem objevila, spirituální rozvoj směrující dolů, do hlubin své duše. Začala jsem nahlížet do svého nitra. Učila jsem se naslouchat sama sobě, svému srdci a také náležitě odpovídat. Začala jsem objevovat kdo jsem a kam směruji, jaké je mé poslání. Byl to proces, v jehož rámci jsem absolvovala koučovací výcvik u Magdaleny Vokáčové a další výcviky zaměřené na práci s podvědomím. Prošla jsem řadou kurzů, kde jsem pracovala s vnitřními aspekty (vnitřní dítě, žena, muž, archetypy), s energií, emocemi, se svou sexualitou, sebeláskou a ženstvím. Pročetla jsem řadu literatury z oblastí seberozvoje, psychiatrie, psychologie, moderní biologie, fyziky a spirituálního rozvoje. Největší pokrok jsem udělala díky práci s emocemi a stíny.

Velké změny

Hloubala a rozjímala jsem nad texty, propojovala poznatky v jeden celek. Zkoušela jsem na sobě a svých prvních klientech řadu různých technik, metod a cvičení, pomocí, kterých jsme získávali vhledy, měnily naše návyky a programy.  Bylo to období, kdy jsem stále více vstupovala do své autenticity, objevovala a rozvíjela své zdroje a také objevovala a integrovala své stíny. Ten čas byl radostný, ale zároveň náročný, plný nejistoty a nořících se strachů. Byly to nejen mé dary a zdroje, ale právě také strachy a stíny, kdo mi ukazoval cestu. Musela jsem ve svém životě udělat další velké změny. Bylo to jak průchod vlastním podsvětím. Po celou dobu jsem ale cítila, že právě tudy teče řeka života a právě tady se píše má vlastní mytologie. A stejně jako hrdinové z pohádek a mýtů, jsem „na konci“ našla poklad. To co jsem celou dobu hledala, tj. smysl života a naplnění, leželo uvnitř mě

Na té cestě jsem pochopila dvě věci a šlo to ruku v ruce:

red-and-black-wooden-chest-on-white-sand-1252907 (1)
1.

kdo jsem a jaký je můj směr. S tímto sebepoznáním přišla sebeláska, naplnění a veliká chuť do života. Také mi najednou do sebe začaly zapadat jednotlivé události z mého života, uviděla jsme souvislosti, vše se propojilo.

2.

jak funguje náš svět/Vesmír, i zde se vše propojilo v jeden smysluplný celek. Všechny střípky, které mě na mojí cestě sami o sobě zmátly nebo mi spíše ublížily  v rámci celku zapadly přesně na své místo a vše mi začalo dávat smysl. Pochopila jsem nejen proč jsme tady já, ale proč jsme tady jako lidstvo.

nature-sky-night-milky-way-127577 (1)

Vlastní zkušenosti

Jak jsem si skládala svůj vnitřní svět, společně s ním se mi skládal i vnější svět. Já cítila stále větší propojení nejen sama na sebe, ale i s přírodou, ostatními lidmi, planetou a i s vyšší silou, celým Vesmírem. Jde to ruku v ruce, čím blíže jsem sama sobě, tím blíže jsem jednotě. Jdu-li směrem dolů (vlastní srdce/duše) jdu i směrem nahoru (jednota/Bůh/Vesmír).

Provázím lidi v něčem, čím jsem si sama prošla a věřím, že bez toho by to ani nešlo. A nejen prošla, sebepoznání a s ním spojené rozšiřování vlastního vědomí je celoživotní proces. Jen pokud vím, kdo jsem a kam směruji, mohu čerpat ze svého potenciálu a začít naplňovat svůj jedinečný úkol, s kterým jsem se narodila. Jen tehdy mohu být smysluplnou součástí celku, k němuž neoddělitelně patřím. Na svém příkladu jsem poznala, že v našich nejhlubších zranění se mohou skrývat naše největší dary. Mými velkými zraněními byl stud, pocit nedostatečné vlastní hodnoty, odpojení od sebe samotné, od svého těla a potlačené ženství. Tím, že si léčím svá vlastní zranění, prorážím cestu těm dalším, kteří už ji nemusí mít tak těžkou, stejně jako už ji mnozí prorazili mně. A za to jim moc děkuji.

Proč to dělám?

Věřím, že cesta k autenticitě, jinými slovy k naší opravdovosti a celistvosti uzdravuje nejen nás, ale také tento svět. Vybíráme-li si autenticitu, volíme zároveň harmonický, smysluplný život a láskyplné vztahy. Na této cestě objevujeme náš vnitřní svět, transformujeme naše stíny, rozvíjíme naše dary, dáváme jim konkrétní podobu a obohacujeme tak nejen sebe ale i naše společenství, náš svět.

Je to cesta dovnitř nás, cesta sebepoznání a sebelásky. Měníme se uvnitř, lépe řečeno stáváme se celistvější a s tím se rozšiřuje naše vědomí, s touto změnou je třeba sladit i vnější svět. Nemusí to být tedy cesta lehká. Rádi se držíme svých jistot a lpíme na tom, co jsem v životě vybudovali, nemáme rádi změny. Autenticita změny vyžaduje a pokud jsme až dosud žili ve velkém nesouladu, mohou to být pořádné kopance než k harmonii dojdeme. Sama ty kopance moc dobře znám, protože jsme se uvnitř změnila natolik, že změny ve vnějším světě musely být rozsáhlé.  Naše změna vždy nějakou formou působí na ty ostatní, ve vztazích i ve větších kolektivech, např. v práci. A tady je dobré začít. Skrze změnu sebe sama změnit celý systém (vztah, partnerství, pracovní tým). Pokud se to nepodaří, je třeba z toho nesouladu vystoupit. Tyto změny mohou být bolavé, ale dají se dělat s láskou a soucitem k ostatním, pak nedochází k zbytečným ztrátám a tragickým scénářům.

afterglow-backlit-beautiful-crescent-moon-556666 (1)

Pojďme najít
Vaši životní cestu