Práce se stíny

Své dary můžete odhalit teprve tehdy, když se podíváte do tváře svým stínům. 

Co jsou to stíny? Především jsme to my sami. Stíny jsou nevědomou částí nás samotných, částí, která je nám skrytá a leží v našem podvědomí. Tato část nám chybí k naší celistvosti a autenticitě. Přestože některé stíny působí na první pohled temně, je v nich skryto veliké bohatství, veškerý náš potenciál. 

Mohou to být naše skryté zdroje a talenty, o kterých zatím nevíme. Některé jsme potlačili protože byli pro naše okolí nežádoucí, např. talent zpívat.

Také to mohou být vytěsněné vlastnosti, se kterými se neidentifikujeme a odmítneme je přijmout. Velice časté jsou potlačené sobectví nebo agrese. Můžeme je nazvat i programy, které jsme do sebe uložili v dětství, tenkrát nás chránili a dostávali jsem za ně lásku/pozornost/pochvalu rodičů, blízkých, učitelů, ale dnes nám již neslouží. Programy jako jsou např. „Musíš být hodná holčička” nebo „Ty jsi krásně uklidila pokojíček, já tě mám tak ráda.“ mohou vést k potlačenému sobectví (pro lásku upřednostníme, to co požadují ostatní).    Programy „Nesmíš se vztekat” nebo „Jsi špatný, protože jsi ho uhodil“ mohou vést k potlačené agresi. Někdy jsme okopírovali názory a smýšlení rodičů, nám blízkých lidí a společnosti např. „Bez práce, nejsou koláče”. 

 Některé stíny se týkají rodových záležitostí a převzali jsme je od našich předků, např. potlačené ženství a s ním i sklon k nemocem ženských orgánů, mohou to být strachy a vzpomínky z prožité války. Některé stíny jsou kolektivní, týkají se celých společenstvích, národů, např. strach žen projevit svou divokost, moudrost a rozvíjet své intuitivní schopnosti, nedůvěra k ostatním ženám a strach promluvit může prameni z období inkvizice, pálení čarodějnic, udávání pro vlastní přežití. Stínů je v nás prostě celá hromada. Četla jsem přirovnání, že stíny jsou jako obrovský pytel, který s sebou vláčíme a tvoří 80-90% nás samotných.   

Dokud jsou stíny skryté, působí za našimi zády, řídí náš život, berou nám energii. Vlastně jsme jejich obětí. 

Tak například stín „Musím být hodná holčička” nebo ho můžeme nazvat potlačené sobectví už mně v dospělosti nechrání, způsobí to, že žiji skrze ostatní, skrze to co je žádoucí a chtěné pro lidi kolem mě a pro společnost. Nežiji sebe sama, své skutečné touhy, ve většině případů o nich ani nepřemýšlím, neznám je. 

Stín “Bez práce nejsou koláče” způsobí, že často pracuji až do morku kostí, že si neuvědomím, že práce také může být zábava a naplnění. Nenapadne  mi, že bych se mohla živit tím, co je mi vlastní a přirozené, tím, co je mé poslání. 

Talent nebo i radost např. ze zpěvu nebo malování, jsem v sobě mohli zapudit, když nám někdo řekl „Tím se ale neuživíš”, „Kluci nezpívají, hrají fotbal“ a nebo jen “Zpívat fakt neumíš”. 

Pokud si  v sobě neseme program „Nesmíš se vztekat“, zapudili jsem v sobě agresi, ale s ní i naši sílu a odvahu. S potlačeným ženstvím souvisí potlačená sexualita a životní síla. Nestojíme tak ve své síle, nežijeme naplno.

Stín se může projevovat ve dvou podobách, buď v potlačené nebo reaktivní. Potlačená podoba se projevuje více jako introvertní psychologický vzorec chování vycházející ze strachu. Reaktivní podoba je více extrovertní a projevuje se jako hněv, což je také strach, ale obrácený ven. Podoby se mohou střídat. Stín chce být uznán a v určitou dobu na nás začne tlačit, chce se dostat na světlo. Stojí nás to energii, čím více ho potlačujeme, tím více chce ven a tím více energie do něj vkládáme. Potlačená podoba nás sžírá zevnitř, dostaví se psychická nepohoda, když ho stále potlačujeme přichází nemoc, v nejhorším případě i smrt. Reaktivní podoba se projevuje nečekanými výbuchy hněvu, nejhoršími případy mohu být vražda nebo násilný čin v amoku.

Stíny jsou součástí nás všech a můžeme s nimi začít vědomě pracovat. Uděláme-li to začneme shazovat masky, podpoříme svou autenticitu a celistvost, budeme, tak kráčet po cestě svého nitra, která vede i k jednotě. Proč by jsme měli jít touto cestou si můžete přečíst zde.

Práci se stíny známe z pohádek, mytologie, filmů a příběhů. Cesta ke světlu vede vždy stínem. Bez průchodu vlastním podsvětím se “k pokladu” nedostaneme.

Každý stín je nejen klíčem k naší celistvosti a autenticitě, ale nese v sobě dar, energii, poselství. Naše největší stíny, naše největší zranění se stávají těmi největšími dary. Například žena, která byla znásilněná a vědomě zpracuje tento stín, může v sobě zároveň objevit poslání typu „provázím ženy vlastní sexualitou“.  Stíny je třeba v sobě rozpoznat, zvědomit si je, dostat je na světlo, poté je můžeme transformovat pomocí tří fází:

1) uznání stínu (uvědomuji si ho, už mám část kontroly)

2) smíření se s ním, většinou nejde ihned stín přijmout, můžeme stín nenávidět, stydět se za něj. A tak mu nejdříve prostě dovolíme existovat. Pozorujeme ho, všímáme si, jak a kdy se projevuje. Postupně uznáme jeho existenci. Smířit se, znamená převzít zodpovědnost za něco uvnitř nás, zažehnout oheň transformace. Jako poslední fáze přichází

3) naprosté přijetí, plně mu otevíráme srdce, mám ho ráda, je mojí součástí a transformujeme ho. 

S transformací se mění vibrace původního stínu, který už nyní není stínem, můžeme ho nazvat třeba aspektem. Aspekt je naší vědomou součástí máme ho integrován v sobě a můžeme s ním vědomě pracovat, využívat jeho energii.  

Pojďme si to ukázat např. na stínu sobectví (stejně funguje program hodná holčička). Dokud je stín potlačený, žijeme pouze skrze druhé. Zapomínáme na sebe a vůbec si to neuvědomujeme. Jakmile si náš stín zvědomíme, začneme vnímat i své potřeby a touhy. Na povrchu jsou nyní oba dva mé póly a my se pohybujeme mezi nimi (žiji pro druhé / žiji pro sebe). Čím jsme vědomější, čím více jsme v souladu se svou duší, řídíme se svým srdcem a tomu odpovídají naše rozhodnutí a činy, tím více se k sobě přibližují tyto dva na první pohled opačné póly. Duše (žiji pro sebe) je vždy v souladu s duchem/jednotou (žiji pro ostatní). Čím více se řídím srdcem a vše dělám v lásce, tím více světlo pohlcuje temnotu a já se blížím k jednotě. Můj život řídím skrze sebe, skrze potřeby a touhy mého srdce, ale zároveň tak činím pro lidi okolo sebe i pro tento svět. Vytváří se most mezi sobectvím a altruismus. Nemusí to tak na první pohled vypadat, protože přestávám poslouchat své okolí, někdy musím někomu udělit lekce, které bolí, ale jsou žádoucí. Kdybych to neudělala, už se neřídím srdcem, nejsem autentická a život stavím na lži. Sobectví, při kterém se rozhoduji ze srdce a soucitem k ostatním můžeme nazvat zdravou sebeláskou. Na té cestě se mi také otevírá mé poslání, úkol, pro který jsem se narodila, dary, které má přinést svému společenství a světu. Jdu-li v souladu se svou duší a to je vždy cesta k jednotě. 

Ukázat si to můžeme ještě na příkladu s potlačenou agresí. S agresí jsem potlačili i svou odvahu a sílu. Pokud si to uvědomíme, opět se dostávají na povrch oba póly. Čím jsem vědomější, více v souladu sám se sebou, využívám svou sílu, odvahu, agresi pro svůj záměr, který je důležitý jak pro mě, tak pro tento svět. To může být třeba i odvaha k laskavosti! A zase světlo postupně s růstem vědomí pohlcuje temnotu.

Pro zajímavost uvedu ještě informaci, která mě osobně fascinuje a vypovídá o dokonalosti našeho světa. Proces transformace stínu provází změny na úrovni mentální a emoční, ale také v našem fyzickém těle. Skrze posun v našem vědomí, se mění příslušná morfická pole a s nimi se přepisují kódy v naší DNA. Proto se například může žena s dispozicí k rakovině ženských orgánů, která začne vědomě rozvíjet své potlačené ženství, změnit tuto genetickou dispozici ve svých genech. Protože se tak děje skrze morfická pole, která se týkají i celých rodových linií, změní se tato dispozice i u ostatních žen v jejím rodu. Tato žena doslova vyléčí prokletí žen svého rodu. Nejsem odborníkem ani na morfická pole, ani na DNA a pokud se chcete dozvědět více, můžete si vyhledat výsledky výzkumu ruského odborného týmu pod vedením biologa a biofyzika Pjotra Garjajeva a nebo si přečtěte úžasnou knihu Andrey Homolové “Známe se celé věky”.

Je pravděpodobné, že odemknutí jednoho stínu, otevírá vrátka pro další stín, který je v nás ukryt. Vše je totiž provázané a vše má svůj čas. Ale zároveň je nám tak umožněn přístup k darům, které tyto stíny skrývají. Postupně se tak odkrýváme sami před sebou, zjišťujeme, kdo ve skutečnosti jsme a to vyžaduje změny ve vnějším světě. Proto se jedná doslova o naši osobní transformaci, průchod vlastním podsvětím, které známe z pohádek a mytologie, které už jsem zde zmiňovala. Transformace je cesta, která je náročná. Většinou si ji nevybíráme “dobrovolně”, naše duše nás tam prostě dotlačí. Noříme se do našeho vnitřního světa, odhodláváme se ke změnám ve vnějším světě a pravděpodobně si často říkáme: “Nebylo nám dřív lépe, když jsme nic takového neřešili?”. Ale nemůžeme před tím utéct, cesta zpátky už nevede, resp. by byla velmi draze vykoupena. Držte si záměr, který je s vámi v souladu a za kterým v životě jdete, stejně jako hrdinové z pohádek. Bude vám ukazovat směr. Kráčejte aktivně po malých krůčcích, pokud je váš záměr příliš velký, dívejte se pod nohy a soustřeďte se na aktuální krok, vaše mysl se tak uklidní. Na začátku budete muset jít skrze strachy. Pracujte s nimi, ale nečekejte, až zmizí. Laďte se sami na sebe a skrze sebe na zdroj, Vesmír, podpoří vás. Buďte otevření, je třeba najít harmonii mezi aktivitou a plynutím. Postupně budou vaše strachy opadat a sílit vaše víra v život. S otevíráním vaší srdeční čakry získáte důvěru v život, dostanete se na vibraci lásky a to je ten poklad, to je ten důvod, proč je průchod podsvětím žádoucí. A je to zařízeno tak, že evoluce či involuce (sestupný vývoj) nás k tomu budou sami tlačit. A je to v pořádku, že se to týká právě vás.

Všichni musíme jednou vystoupat ze tmy ke světlu. Tento proces symbolizuje lotosový květ, buddhistický a hinduistický symbol nejvyšší čistoty. Z největší špíny, bahna jezera, vyrůstá a rozkvétá lotos s tisíci okvětními lístky, symbol osvícení.

obrázek lotosový květ

Máte-li zájem naučit se některé z technik, které usnadní transformaci vašich stínů, kontaktujte mě

Sdílet:

Share on facebook
Facebook